difficult choice of love

23. února 2010 v 2:13 | Love CreepyCute Halloween |  Our Diary
Potkáte někoho, líbí se vám, vy se líbíte jemu, něco začne. Zjistíte že jste pro sebe perfektní, je vám spolu dobře, bavíte se, jse v jeho společnosti rádi, neni nic co byste mu mohli vytknout, ale něco nesedí, nevíte přesně co, ale nejde to. Snažíte se ten pocit nevnímat, hlavou víte, že tohle musí fungovat, on splňuje všechno co jse si kdy od svýho protějšku přáli, srdcem cítíte, že nějaká část chybí. Něco vám ale přesto nedá a vídáte se s nim dál a dokonce rádi, něco vás na něm přitahuje. Zamilovat se ale nemůžete. Když nastanou problémy, tak se je snažíte řešit, protože víte že vám to spolu přece MUSÍ jít, neznáte se zatim moc, viděli ste se párkrát, ale něco vás nutí snažit se to napravit a poznat toho člověka líp, je to spíš hlava, co vám to napovídá, srdce by jednalo uplně jinak, ale vy se přesto snažíte.
Teď přejdu do první osoby, protože následující děj, nemusí bejt pro každýho stejnej. Naše problémy nebyly nijak velký, spíš nějaký opadnutí zájmu z obou stran, nechtěla sem se do ničeho nutit, ale nechtěla sem to ani tak nechat, přece to nezkončí prostě tak, že se domluvíme na schůzce a ani jeden z nás už se nenamáhá upřesnit kdy a kde. A tak už si nikdy nenapíšeme, nezavoláme, neuvidíme se. Potřebovala sem s nim mluvit, zjistit co se mu honí hlavou, říct mu co se honí hlavou mě a zjistit co se vlastně děje, případně si říct, že to fakt nemá smysl, že na tom ani jeden nemáme zrovna převratnej zájem. Domluvený bylo jen že se uvidíme v neděli, blíž sme to asi měli domluvit až ten den, ale ani sem na jeho telefon nečekala, věděla sem že nezavolá, já sem taky nezavolala. Druhej den sem vzala telefon a jen sem mu napsala smsku, že tomu nerozumim. On mi odpověděl, že mi to nechtěl řikat přes smsku, ale že se k sobě vrátili s jeho holkou, že mě má rád a že si zasloužim jen to nejlepší, poslal mi polibek na rozloučenou a tim to definitivně zkončilo. Mě se tak ulevilo, nevěděla sem jak moc mi může takovej konec toho všeho přinýst radosti a vnitřního klidu. Nechtěla sem aby to zkončilo mlčením na obou stranách a trapnym setkánim za pár tejdnů až se náhodou potkáme v našem oblíbenym klubu, kde sme se shodou okolností seznámili... a budeme uhýbat očima, abychom se náhodou nesetkali pohledem. Takhle je mezi náma jasno, máme se rádi, ale fungovat by to nemohlo, já sem to od začátku u sebe věděla, ale snažila sem se se do toho nějak nutit, on očividně stále zamilovanej do svojí bývalý přítelkyně, se snažil najít někoho s kym by na ní zapomněl a přišel jen na to, že to asi jen tak možný nebude. Nikdy sem nepochybovala o tom že se mu líbim a že mě má rád, ale o našem "vzahu" sme pochybovali očividně oba. Jaká úleva je když sem konečně mohla dát prostor srdci vyjádřit se k tomu celýmu, protože moje srdce je spokojený teď když je po všem. Nikdy bych si nemyslela, že "rozchod" může bejt věcí tak příjemnou. ....ale sem ráda že se to nakonec stalo jen po smsce mohli sme si ušetřit setkání tváří v tvář, to by asi tak v pohodě už nebylo .
Každopádně další poučení, že příště se vyplatí dát na šestej smysl a pocit, kterej neni logicky nijak podloženej, než se tlačit do něčeho co tak necítíte, byť to vypadá ideálně. Mnohem líp je vám prostě občas s člověkem, kterej je podle všech uplnej idiot a vy víte že maj pravdu, ale nemůžete si pomoc, někdy je prostě lepší poslechnout srdce, nebo mu minimálně dát možnost se vyjádřit, než jít za tim, co ze zdá být perfektní. Perfektní totiž dřív nebo pozdějc neni nic, a vaše srdce vidí věci, který očima a rozumem nepochopíte nikdy a až čas ukáže, že rozum se mýlí, pocity ale ne :) ...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Zuzu Zuzu | Web | 23. února 2010 v 8:48 | Reagovat

ty jo je zvláštní, jek perfektně jsi vystihla to co já jsem nikdy nedokázala... tohle se mi stává opravdu hrozně často..

2 Love.Halloween Love.Halloween | 23. února 2010 v 19:43 | Reagovat

Wow... já nemam slov. Jsem strašně ráda, že to dopadlo takhle, že to bereš s úlevou a v klidu a souhlasím, že je to takhle nejlepší řešení. Ještě že jsi mu napsala! :) Krásná úvaha, pravdivá a děkuju za poslední odstavec! :) :*:*

3 CreepyCute CreepyCute | 23. února 2010 v 21:20 | Reagovat

no já sem si tim poslednim odstavcem právě nebyla moc jistá, abych ještě něco u tebe neposrala, a jak v vodu varuju, ten konec nemusí bejt pro každýho stejnej, já to v mym případu takhle cejtim.... kéž by člověk dopředu věděl jaký rozhodnutí je správný :* :*

4 Gábule Gábule | 23. února 2010 v 21:59 | Reagovat

"Sbohem," řekla liška. "Tady je to mé tajemství, úplně prostinké: správně vidíme jen srdcem. Co je důležité, je očím neviditelné."
"Co je důležité, je očím neviditelné," opakoval malý princ, aby si to zapamatoval.

5 CreepyCute CreepyCute | 23. února 2010 v 22:02 | Reagovat

gábinko já tě miluju :) ...já smolim takovej debilní článek, abys to pak shrnula do jedný věty, z mojí oblíbený knížky :)

6 Gábule Gábule | 23. února 2010 v 22:06 | Reagovat

Z naší oblíbený knížky... Je super že jsi si to sama pro sebe v hlavě urovnala. :-*

7 Angelika <333 Angelika <333 | E-mail | Web | 25. února 2010 v 18:32 | Reagovat

Někdy je to prostě těžký, ale i to špatné je k něčemu dobré. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.