R.I.P

12. března 2010 v 14:37 | Love CreepyCute Halloween |  Our Diary
Je to přesně rok, co umřel náš kamarád,
dneska sem v parku nečekaně inspirovaná poezií složila tohle


ANDĚL

Jediná otázka
stále a stále se vrací
odpověď na ni znají
jen ti tažní ptáví
ti co nad skálou letěli
a konec světa tam viděli
Jako němí svědci nekonečné bolesti
nemohli dělat nic
než duši k nebesům donésti
Na křídlech smrti odnesli radost a smích
jen vzpomínky uchováme v srdcích svých
Odpověď na otázku jež stále a stále se vrací
odnesli sebou ti smutní ptáci
Přesto ptát jsme se nikdy nepřestali
všichni jsme jej milovali.


OČI

Co tížilo srdce tvé
co nedalo ti spát
přoč jsi nepožádal o pomoc blízké své
každý tě měl rád
Prázdnotu v srdcích našich
nazaplní nikdy nic
pocit viny nás nepřestane strašit
kéž by jsme ti naslouchali trochu víc
Jen sama sebe jsem viděla
a do duše tvé nahlédnout nechtěla
Oči své jsem otevřela
až když u tvého hrobu jsem plakala
Navždy na tebe budu s láskou vzpomínat
a smrt tvou si nikdy nepřestanu vyčítat


MODLITBA ZA LÁSKU

Ach Bože, všemohoucí Bože
jak jsi mohl dopustit, že
bytost ze všech nejšístší
učinila rozhodnutí ze všech nejtěžší
Proč jsi nechal zemřít lásku
a nedal jsi jí naději žít
proč nemáš v sobě citu kousku
a nedal jsi jí sílu chtít
Nerozumím ničemu a nechápu tento svět
neodpustím ti to ani za milion let.


ROK

Dneska je tomu rok, co zastavil se svět
co ze země byl vyrván tvého života květ
Vzpomínky na tebe jsou živé
jako kdyby jsme spolu byli naposledy včera
čekali na autobus za večera
Tvůj úsměv vidím jako dnes
ale andělé jej odnesli do nebes
Sám jsi tam chtěl
na světě jsi šťastný nebyl
Nikdo nevíme jaké důvody jsi měl
Jen ty sám znáš odpověď ,proč dolů jsi skočil
Ze zahrady smutku do říše snů jsi vešel
a já z celého srdce doufám že klid a mír jsi našel
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Love.Halloween Love.Halloween | 12. března 2010 v 23:21 | Reagovat

woooow... to je krásný... ta první se ti obzvlášť povedla... a posledí je taky dokonalá. :'( je mi smutno...

2 CreepyCute CreepyCute | 13. března 2010 v 5:15 | Reagovat

mě je taky smutno...moc!!
sou to myslim moje první básničky v životě který sem nevytvořila z donucení ve škole na zkoušku jestli víme co je to verš. Takže nějaký dodtžování pravidel poezie a zachování stejnýho typu rýmu v celý básni je mi uplně cizí. Podstatný je, že to přesně vystihuje co sem tam v parku dneska cejtila. Bylo mi tak strašně smutno, tak moc sem potřebovala obejmout, byla sem tak strešně sama, přesto tak nějak vyrovnaná. Ale je mi hrozně, s nikym sem za celej den nemluvila, neni kdo by mě obejmul a podal kapesník. Tak sem ty básničky aspoň zkopírovala a poslala do mailu rodičům a Gábince a všichni mi během dne psali že je to rozplakalo. Když sem je psala, tak sem nebrečela, ale když sem si četla odpovědi mamky a táty tak jo. Já nemůžu žít někde kde mě nikdo nemá rád.

3 Piratka Piratka | Web | 20. března 2010 v 20:57 | Reagovat

achjo, dneska se dočítám samý hrozný věci....kdy už konečně bude líp?....nebo už líp být nemá?

4 NiKkushKa NiKkushKa | Web | 4. dubna 2010 v 17:11 | Reagovat

sú nádherné
škoda len,že takéto najkrajšie vznikajú na podnet skutočnosti :(

5 NiKkushKa NiKkushKa | Web | 4. dubna 2010 v 17:12 | Reagovat

pardon, dala som web druhého blogu

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.