životní folosofie

28. května 2010 v 3:22 | Love CreepyCute Halloween |  Our Diary
Mám na vás jednu otázku. Co je pro vás podstatnější peníze nebo rodina a přátelé. Kdo odpověděl peníze, dál číst nemusí, tenhle článek mu k ničemu nebude. Kdo ale odpověděl rodinu a přátelé, tak ať si taky zodpoví otázku zda je pro něj důležitej úspěch. Ste rádi v něčem úspěšný? Máte rádi když vás ostatní za úspěšný považujou? Je to divná otázka, já vim, v tomhle kontextu.
Přesočim teď někam jinam. A k úspěchu se dostanu později. Zajímalo by mě proč lidi pracujou celej den, proč chtěj mít dobrou práci. Vážně já nechápu označení "pan Novák má fakt dobrou práci". Když vám někdo tohle řekne, neznamená to nic jinýho, než že pan Novák vydělává hodně peněz, ale co to má co společnýho s tim jestli ta práce je nebo neni dobrá. To je první věc, v mejch očích musí dobrá práce člověka bavit a naplňovat ho, a měl by si v ní vydělat na nájem a něco k jídlu. A tim se dostáváme k druhý věci, proč tam lidi sou celej den? No odpověď je taky na snadě, víc hodin víc peněz. Takže si to shreme, pak Novák strávi celej den nudnou prací, a je tam od rána do noci každej den a na účtě má miliony. No kdo by nechtěl, jen takovej háček, co s těma milionama bude asi dělat, pravděpodobně koupí dětem Wii konzoli a nejnovější hry k tomu, samozřejmě to obědná online, jít do obchodu stojí čas a čas sou peníze. Děti happy, jakej je táta super, úspěšněj podnikatel, nebo bůhvíco. Sen všech nás, nebo snad ne? 
V mejch očích je doba nutná strávit v práci omezena opět jen na nutnej počet hodin pro peníze na nájem a něco k jídlu, v případě pana Nováka, se mi jeví jako nejlepší možnost jak udělat radost dětem, je vzít je odpoledne na zmrzlinu, do parku nebo do zoo, strávit s nima celý odpoledne a ne je nechat doma samotný napospas virtuálnímu světu. Ruku na srdce, kam chcete dojít ve svym životě vy? Chcete dobrou práci? Nebo jinak, co chcete letos na vysvědčení? Chcete na vysokou? Jak chcete udělat zkoušky? Chcete tu školu dodělat? Chcete si najít pak dovrou práci? A chcete jezdit na dovolenou k moři? To je obraz naší společnosti o úspěšnym člověku. A neni nic divnýho na tom že to všichni tak chtěj a všichni za tim směřujou. Byť mi víceméně dá většina za pravdu, že rodina a přátelé jsou důležitější než peníze, už od útlýho dětství jsme tlačený a popoháněný k tomu jednou vystudovat, najít si "dobrou práci" a za penězma se hnát, ať si to příznáte nebo ne, je to jen řetěz věcí kterej na sebe navazuje a vždycky končí stejně, a totiž, celym dnem strávenym v práci na úkor rodiny, přátel, lidí na kterejm vám na světě nejvíc záleží. 
Lidi z nějakýho nepochopitelnýho důvodu obětujou drahocenej čas vyděláváním peněz na věci který nepotřebujou, místo toho aby ho trávili s těma s kym chtěj. Radši si plněj hlavu starostma a stresujou se prací pro pár nepodstatnejch korun, místo toho aby si vyšli na procházku, váleli v parku, nebo cokoli co je baví. Dny utíkaj a čas už se nevrátí, nikdy, až najednou zjistíte, že ani milony na účtě a krásnej barák vám nevynahradí , jedinej den kterej jste nestrávili s těma který máte rádi. Čas nejsou peníze, čas je život, váš život, ten máme jen jeden a každej den je zázrak, kterej nejde penězma nikdy zaplatit. A byť minimálně s touhle věcí pravděpodobně většina lidí souhlasí, a ví, že mám pravdu, tak se stejně za prací a penězma požene. Takže ještě jedou, máte rádi úspěch?
Neni na tom nic neobvyklýho když ano, maj ho rádi všichni, já sem byla vždycky pravej opak perfekcionisty, sem spíš flákač, nikdy sem nebyla soutěživá, což hlavně v hodinách tělocviku byl můj velký handicap :D ... ale časem sem zjistila, že jako všechno ostatní i tohle má svojí kladnou stránku, a teď sem za tuhle svojí vlastnost strašně šťastná,
Přes celý záda mám tetování "žij každej den jako kdyby to byl tvůj poslední" a to je moje životní filosofie, to je můj život a to je moje rozhodnutí, a byť všichni víme že tenhle den může naším posledním být, nikdo podle toho neumíme 100% žít a je nás jen málo, co se snažíme si to aspoň uvědomovat a snažit se na to nezapomínat. Neznamená to, že nechci pracovat, a chci si v životě jen užívat a bezstarostně jím proplouvat, ani náhodou. Tohle znamená, že chci aby všichni co je miluju věděli jak moc mi na nich záleží, chci s nima trávit čas pokud to jde, chci aby každej den měl nějaký naplnění, chci každej den udělat někomu jen tak radost, chci abych se z každýho dne radovala já, a nechci si život kazit nesmyslnym stresem a vydělávánim peněz a jejich utácenim na věci a oblečení který nepotřebuju. Když si hledám práci tak je pro mě důležitý hlavně to, abych tam ráda chodila, ne to abych pak ráda chodila k bankomatu a obdivně obdivovala tu částku co mám na účtu. Já radši jdu s kamarádama do parku a za skromný peníze si uděláme piknik, než jít se najíst do nejdražší restaurace. Já si na zastávce ráda počkám na autobus a v něm si povídám s lidma, znám se se všema řidičema pravidelnejch linek se kterejma jezdim, než si sednout do auta a odvézt se pohodlně kam potřebuju, já ráda chodim daleko na zastávku a poslouchám ve sluchátkách hudbu a raduju se ze světa, usmívám se na lidi kolem sebe a mám radost že oni se usmívaj na mě. Já sem na světě prostě šťastná tak jak sem. Rozhodla sem se jít opačnou cestou než cestou úspěchu a uznání, rozhodla sem se jít strastiplnou cestou proti směru většiny, zato posměru svýho srdce a nejvíc na světě bych si přála aby všichni tu svojí cestu štěstí našli, ať už je kdekoli, protože svět by byl tak šťastný místo, kdyby lidi jednali tak jak vědi že je správný a vykašlali by se na hodbu za všim tim co nepotřebujou a na chvíli se zastavili a užívali si toho že život je prostě krásnej i bez nový sedačky v obýváku a dovolený v karibiku.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Zuzu Zuzu | Web | 28. května 2010 v 9:14 | Reagovat

No asi takhle.. hezky se to čte, ale kdby to tak v reálu šlo.. já bych taky nejradši celý dny trávila s přáteli a hrála si na kytaru.. jenže ono to není tak jednoduchý.. trávím 8 hodin denně v práci a stejně ty peníze na živobytí mám jen tak tak... navíc když jsem si hledala práci.. nemohla jsem si vybírat jestli mě bude bavit nebo ne.. prostě jsem musela něco dělat, protože rodiče mě už neživili...

máš samozřejmě pravdu ale pouze v případě, že si můžeš vybírat...

2 Love CrepyCute Halloween Love CrepyCute Halloween | 28. května 2010 v 18:40 | Reagovat

já sem taky 8 hodin denně v práci, hledala sem jí hodně dlouho, bylo mi jedno co to bude, hlavně abych neumřela hlady, sem za ní vděčná a neni žádná práce mejch snů, pracuju co noci a pracovní prostředí taky zrovna neni z nejlepších, ale mám na nájem, na jídlo, nemusim se nechat živit od rodičů, sem nezávislá a šťastná, to je to o čem mluvim, neni to jednoduchý, ale je to skvělý, problém na kterej sem chtěla spíš poukázat je to kam to pak vede, lidi co vydělávaj hodně a stejně jim to neni dost, já pracuju 7 dní v tejdnu, ani jeden den volna a stejně stíhám všechno co chci, kamarády, párty, koncerty, jak to vyjde, tak se válim někde v parku nebo na pláži a je mi krásně... spíš nechápu třeba moje rodiče, který maj barák, dvě auta, peníze ale skoro se neviděj a jen pracujou, že si to co maj ani neužijou

3 Nikki Nikki | Web | 1. června 2010 v 20:53 | Reagovat

Dobrá práce jen podle mě práce v dobrých podmínkách a s dobrými lidmi. Když člověk má za šéfa nějakého kreténa, tak ani práce nejde a to je podle mě špatná práce. Až pak teda peníze.
Já bohužel nepatřím k lidem(dětem), co jsou nebo byli obdarováváni a těžko kdy ještě budu. Ale možná, že je to dobře.
Co znám ze školy holky.. jsou rozmazelný penězi. Akorát stačí říct rodičům a už mají na nové rifle.
Až rodiče začnou říkat "ne" budou z toho docela vykulený.

A blahopřeji k tvému bydlení!:)
Už se taky těším, až vypadnu z domu, ale bude to těžký:(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.